Pomocníci ve výchově, kteří vás nic nestojí
3. 4. 2017

Pomocníci ve výchově, kteří vás nic nestojí

Napadá vás, jaké úžasné věci nám mohou při výchově pomoci?

Určitě spousta, ale většinu z nich musíme koupit, udělat nebo vymyslet, a taky můžeme narazit na problém, že nejsou teď k dispozici. Přitom máme VŽDY k dispozici dva úžasné pomocníky, jen je musíme objevit a naučit se s nimi zacházet.

O čem to mluvím?

O věcech, které bereme jako samozřejmost a přitom je málo vědomě používáme. Obě tyto kvality potřebujeme k životu. Napadá vás co to je? Bez jedné bychom vůbec nežili a bez druhé bychom především citově strádali.

V čem nám pomáhají:

  • navázat kontakt se sebou i s dítětem
  • zklidnit sebe i dítě
  • podporují při ventilaci emocí
  • pomáhají nám zvládat náročné situace
  • podporují náš vztah

Možná už tušíte o jaké dvě kvality jde. Jde o dech a dotek. Říkáte si, co jako s tím? To vám povím níže v konkrétním případě.

Zaměření se na dech a dotek mi při výchově pomáhá v mnoha situacích:

  • když se dítě vzteká
  • když potřebuji získat jeho pozornost
  • při uspávání
  • při řešení konfliktů
  • když má dítě strach

Jeden příběh za všechny…

Se synem, který má 3 roky, jsme šli na gastroenterologii. Syna jsem se snažila na vyšetření připravit, ale jeho strach byl silnější než veškeré mé argumenty a podpora. V ordinaci při vyšetření to zvládl dobře, ale při odběrech krve ho chytla panika a já si vzpomněla, že tady slova nestačí.

Ležel na lehátku, tak jsem se nad něj naklonila, držela ruku sestřičkám a říkala mu klidným hlasem: „Dýchej…, prodýcháme celé tělíčko, nádech a výdech“ a dýchala jsem s ním. Po chvíli se začal zklidňovat, tak jsme utírali slzy a dál dýchali.

Za chvíli po té mi sám syn říká: „Ono to nebolí, nebolí.“ Stále jsme se soustředili oba na dech a přitom jsme se spolu začali bavit. Odběr trval cca 5 minut, protože mu dělali komplexní testy.

Prvně jsme se snažili odvést pozornost, uklidnit ho slovy,
ale nic nezabíralo – panika a řev akorát gradovaly.

Jedině práce s dechem a blízký kontakt zde fungovalo. A dokonce až tak, že syn si odnesl zkušenost, že opravdu to nebolí. Sestřičky udiveně koukaly, jak to nakonec dobře zvládl. Většinou jsou zvyklé, že musí všichni dítě společně držet a řev graduje a toto i pro ně byla nová zkušenost.

Malé připomenutí na závěr

Když se dítě bojí, vzteká se, odmítá spolupracovat, nereaguje atd… – jděte k němu, dejte mu ruku na rameno nebo ho přímo obejměte a řekněte mu: „Teď to spolu prodýcháme, zhluboka se nadechni a vydechni.“ Když nechce spolupracovat, buďte trpěliví – jste s ním, držíte ho a zhluboka dýcháte.

Ale POZOR! U dětí, které toto nikdy nezažily, se může stát, že se ještě více rozpláčou nebo rozzuří, protože vycítí, že teď konečně mají prostor vyventilovat své emoce. Takže doporučuji poprvé vyzkoušet v bezpečném prostředí doma, když budete mít na dítě dostatek času.

Mgr. Šárka Gajdošová
zakladatelka, konzultantka a lektorka projektu Laskavé rodičovství www.laskaverodicovstvi.cz / facebook.com/laskaverodicovstvi

Autorka 7 klíčů k výchově – ke stažení zdarma na www.sarkagajdosova.cz