Napadá vás, jaké úžasné věci nám mohou při výchově pomoci?
Určitě spousta, ale většinu z nich musíme koupit, udělat nebo vymyslet, a taky můžeme narazit na problém, že nejsou teď k dispozici. Přitom máme VŽDY k dispozici dva úžasné pomocníky, jen je musíme objevit a naučit se s nimi zacházet.
O čem to mluvím?
O věcech, které bereme jako samozřejmost a přitom je málo vědomě používáme. Obě tyto kvality potřebujeme k životu. Napadá vás co to je? Bez jedné bychom vůbec nežili a bez druhé bychom především citově strádali.
V čem nám pomáhají:
- navázat kontakt se sebou i s dítětem
- zklidnit sebe i dítě
- podporují při ventilaci emocí
- pomáhají nám zvládat náročné situace
- podporují náš vztah
Možná už tušíte o jaké dvě kvality jde. Jde o dech a dotek. Říkáte si, co jako s tím? To vám povím níže v konkrétním případě.
Zaměření se na dech a dotek mi při výchově pomáhá v mnoha situacích:
- když se dítě vzteká
- když potřebuji získat jeho pozornost
- při uspávání
- při řešení konfliktů
- když má dítě strach
Jeden příběh za všechny…
Se synem, který má 3 roky, jsme šli na gastroenterologii. Syna jsem se snažila na vyšetření připravit, ale jeho strach byl silnější než veškeré mé argumenty a podpora. V ordinaci při vyšetření to zvládl dobře, ale při odběrech krve ho chytla panika a já si vzpomněla, že tady slova nestačí.
Ležel na lehátku, tak jsem se nad něj naklonila, držela ruku sestřičkám a říkala mu klidným hlasem: „Dýchej…, prodýcháme celé tělíčko, nádech a výdech“ a dýchala jsem s ním. Po chvíli se začal zklidňovat, tak jsme utírali slzy a dál dýchali.
Za chvíli po té mi sám syn říká: „Ono to nebolí, nebolí.“ Stále jsme se soustředili oba na dech a přitom jsme se spolu začali bavit. Odběr trval cca 5 minut, protože mu dělali komplexní testy.
Prvně jsme se snažili odvést pozornost, uklidnit ho slovy,
ale nic nezabíralo – panika a řev akorát gradovaly.
Jedině práce s dechem a blízký kontakt zde fungovalo. A dokonce až tak, že syn si odnesl zkušenost, že opravdu to nebolí. Sestřičky udiveně koukaly, jak to nakonec dobře zvládl. Většinou jsou zvyklé, že musí všichni dítě společně držet a řev graduje a toto i pro ně byla nová zkušenost.
Malé připomenutí na závěr
Když se dítě bojí, vzteká se, odmítá spolupracovat, nereaguje atd… – jděte k němu, dejte mu ruku na rameno nebo ho přímo obejměte a řekněte mu: „Teď to spolu prodýcháme, zhluboka se nadechni a vydechni.“ Když nechce spolupracovat, buďte trpěliví – jste s ním, držíte ho a zhluboka dýcháte.
Ale POZOR! U dětí, které toto nikdy nezažily, se může stát, že se ještě více rozpláčou nebo rozzuří, protože vycítí, že teď konečně mají prostor vyventilovat své emoce. Takže doporučuji poprvé vyzkoušet v bezpečném prostředí doma, když budete mít na dítě dostatek času.
Mgr. Šárka Gajdošová
zakladatelka, konzultantka a lektorka projektu Laskavé rodičovství www.laskaverodicovstvi.cz / facebook.com/laskaverodicovstvi
Autorka 7 klíčů k výchově – ke stažení zdarma na www.sarkagajdosova.cz
